Narodil jsem se, probudil.

Na vlastní kůži cítil svět.

Ale sotva co bylo dáno,

vrací se zase rychle zpět.

Následující den když skončil svět,

stál jsem nahý uprostřed pustiny.

Svíral jsem v rukou vetchý květ,

poslední na světě žijící rostliny.

Nahý jsem čekal před světem,

který dnes přestal existovat.

Chtěl jsem všem jeho obětem

za jejich dílo vřele poděkovat.

Zůstal jsem jediný, sám.

Král prázdného království.

Jediný kdo může oslavovat

sladké válečné vítezství.

Jediná mysl na mrtvé planetě.

Nechtěné privilegium posledního.

Úplně poslední mysl na světě

nemyslí na nic zásadního.

Nač přemýšlet nad něčím.

Nač se trápit s neodvratným.

Mysl i svět jen zadumaně mlčí,

Oba jsou tady posledním.

Vlastní pošetilost nás zničila

Mysleli si že tvoří nový svět

Jediné co z té myšlenky zůstalo

Je v rukách mých vetchý květ.