Nekonečný příběh, kdo by ten film neznal. Malý indián letí na chlupaté spermii po nebi, je tam sexbomba pedofilů, maličká císařovna, kamenožrout a další a další postavy, na které si budu pamatovat ještě v šedesáti letech. Nedávno jsem promítal právě tenhle film a když jsem se tak koukal na nějaké věci okolo filmu, abych měl před promítáním co říct, našel jsem něco, co jsem do té doby nevěděl. No dobře, nebo mě spíš nikdy nenapadlo to hledat. Zjistil jsem, že Nekonečný příběh je natočený podle knihy! Jásot, ovace, vivat Caelos a jeho dedukci! …ono je to celkem logické ale já měl v tu chvíli sekundový „otevřená huba“ pocit a vyhekl: „To si musím přečíst!“ A tak jsem na druhý den vyrazil do knihovny. Obyvatelka knihovny mi tam nabízela knihu Nekonečný příběh, ale já jsem byl nabiflovaný z internetu, a tak jsem „like a sir“ podotknul, že tuto nechci, že chci nejlépe první překlad jež u nás vyšel. I stalo se a já jsem si doma na záchod přinesl Příběh která nikdy nekončí, kde Falco je Fuchur a Atrej je Átrejů. Hukot.

I tedy jal jsem se vydat do barvitého světa Fantazánie. Michael Ende prý s filmem vůbec nesouhlasil a já se mu nedivím. Základní osa zůstává stejná, ba někdy i doslova stejná, jenomže se liší ve vykreslování postav a to fakt hodně. Takže jestli máte Bastiána v paměti jako roztomilého chlapečka, tady je to tlustý buzišlápek, který vůbec nic neumí, jenom čte knížky. A dopředu můžu říct, že je docela otravný, ovšem pořád se to dá chápat, ne každý je v dětství borec a jak věk stoupá, člověk má tendenci zapomínat věci co mu nešly a stává se z něj podle jeho vyprávění malý dokonalý superman. Ono, Bastibuřt není v první půlce knihy (podle které je film) až tak otravný a to proto, že se tam objeví jen občas a to stejně jen řeší, že je mu i s pěti dekama kosa a že po dvou hodinách umírá hlady, ale bojí se sežrat chleba, aby náhodou fakt hlady neumřel. Ale abych nenadával, první polovina knihy se mi líbila, Michael Ende má jednu výbornou vlastnost a tou je popis prostředí a tak se mi při průchodu knihou vybavovalo v hlavě spoustu podivných a hodně zajímavých míst. A samozřejmě jsem si často srovnával knihu a film, což je taky celkem zajímavé přemýšlení. Jenže pak, pak přijde druhá část knihy a to už je jiný kalibr. Bastián se dostane do Fantazánie a stane se z něho ale tak obrovský nepřekonatelně nebetyčný čurák, že to snad ani není možné. Skoro celou druhou půlku knížky jsem ho chtěl fackovat a to už něco znamená. Jako já samozřejmě chápu co tím chtěl autor říct, kdybyste měli takřka neomezenou moc, taky by se z vás stal takový malý diktátor, jako se stal z Bastišpeka. Jenže proč si číst o postavě která mi leze na nervy? Na konci sice dojde prozření, ale to mi je celkem k ničemu.

Příběh který nikdy nekončí rozhodně můžu doporučit ke čtení, protože jestli máte dobrou fantazii, knížka vám rozpoutá v hlavě obrazový orgasmus. Jedinou vadou na kráse je fakt ten Bastián, ze kterého se sice díky jeho dobrodružství stal ten pravý muž(íček), ale i tak je to debil. Možná, přečtěte si jen první půlku a začátek druhé, kde je les Perelín a duhová poušť. Pak už mi to lezlo na nervy a s epickou první polovinou se polovina druhá, která je v podstatě jen road story, kdy se furt někam jde a jde, pak je tam bitvička a pak se zase jde až se někam dojde, vůbec nedá srovnávat.