Předem bych chtěl zmínit, že jsem se s panem Mastertonem osobně setkal v Ostravě na jeho autorském čtení, které mělo propagovat jeho novou knihu Bílé kosti, která překvapivě vyšla i u nás. Působil na mě dojmem velmi sympatického a vtipného člověka, který se nebojí postávat hodinu před klubem a pokecat s fanoušky a který dokonce před plným sálem osloví mě s kolegou Honzou Vojtíškem a ptá se jak se daří Howardovi. To jsem se cítil náležitě důležitě a ostatní diváci si zřejmě mysleli, že jsme nějací prominentní novináři. Což tedy samozřejmě jsme.

Tenhle úvod nezmiňuju proto abych se chlubil, nýbrž proto abych se přiznal že jsem od Mastertona nikdy nic nečetl, přesto že jsem věděl kdo to je, co píše a pár knih co napsal jsem po jméně znal. Proto jsem se cítil trochu blbě, když jsem si od něj nechal podepsat fotku na níž pózuje s třetím číslem Howarda a rozhodl se to (asi po roce) napravit. I když to už samozřejmě neplatilo, na jeho autorském čtení jsem jeho tvorbu slyšel a přečetl si i první kapitolu Bílých kostí, která byla k dispozici ve formě malé brožurky. Možná bych se měl ještě trochu ospravedlnit, proč jsem od něj nic nečetl. Je to nejspíš z toho důvodu, že ač je jeho tvorba poměrně rozsáhlá, u nás od něj vyšlo tolik knih, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. Jaké bylo mé překvapení, když naše Těšínská knihovna disponuje čtyřmi jeho knihami. Hrábl jsem tedy po Hymnusu.

Hymnus pojednává o chlápkovi, jehož snoubenka se hned na začátku knihy upálí na parkovišti u McDonaldu. Lloyd, hlavní hrdina, absolutně neví co se stalo, neví o ničem co by ji mohlo dohnat k tomuhle hrůznému činu. A nehodlá se smířit s tím, že by to byla pouhá sebevražda, protože o chvíli později se v poušti najde plný autobus lidí, kteří uhořeli na popel, aniž by se někdo z nich pokusil vůbec opustit svoje sedadlo. Postupně se dozvídá, že zdaleka o své snoubence Celii nevěděl všechno, jak si myslel. Dokonce i její rodiče žijí, ačkoli tvrdila, že jsou mrtví. Rozjede pátrání na vlastní pěst, při kterém odkryje něco, co je daleko větší než upálení jeho snoubenky, které se prvotně snaží objasnit. Vypátrá tajemného vůdce kultu Otta, což je bývalý nacistický vědec a blízký spolupracovník Hitlera, který na konci druhé světové války prchne do ameriky, aby dokončil plán, který měli už za třetí říše. A teď po mnoha desítkách let je konečně tak blízko, vytvořit dokonalou rasu vládců světa. Jenže mu jeho plány začíná křížit jistý majitel rybí restaurace, Lloyd Denman, postupně se k němu přidá žena jedné z obětí v autobusu, potomek Mengeleho experimentu dokonalého árijce a především velice sympatická postava Tonyho Rychlíka, slepého indiánského kluka, který ovládá zvláštní síly země. A závěr, ten je opravdu velkolepý, zvláště pro někoho kdo má trochu naposlouchaného Wagnera. Jeho operu jsem si živě představoval v hlavě.

Hymnus je nepříliš náročnou četbou, která ale plyne neskutečnou rychlostí. Uhoří opravdu velké množství lidí, je tady tajemno, kouzla, nacistické Německo, Richard Wagner, trocha historie, peklo, nesmrtelnost a taky dost sexuálních pasáží. Původně jsem chtěl napsat erotických pasáží, ale tam opravdu žádná erotika není. Dojde i na prst v zadku. Jo a možná přijde i Hitler. Každopádně tenhle guláš s desítkami přísad je kočírován pevnou rukou a nikdy se nestane že by něco nedávalo smysl.  Místy mi sice připadalo, že začíná být děj nějak moc překombinovaný a čekal jsem jak z toho autor vybruslí. A vybruslil. Všechno do sebe nakonec bezchybně zaklapne. Ocenit musím vykreslení postav i ty nedůležité měly jasně pochopitelný charakter a popis, tudíž mi nedělalo problém vymodelovat si je ve své fantazii. Zajímavá byla postava Tonyho Rychlíka, ale i Walda, provozního restaurace, který občas házel docela působivá moudra. Ovšem nejzajímavějšími postavami jsou Otto a jeho sidekickerka Helmwiga.

Hymnus určitě stojí za přečtení, své chyby samozřejmě má, přeci jen jde vlastně o brakovou literaturu, ale pokud nejste snobský fouňa, tak si nedostatků nevšimnete. 

80%