Když zkrátíte Stephen Hawking, dostanete Stephen King. Po dalším zkrácení dostanete Sting. A když to ještě zkrátíte, dostanete in, což je anglicky V. V je také značka rychlosti, což nás přivádí na otázku: Pokud je vzdálenost 100X10 na třetí mm a rychlost se rovná nule, jaký čas potřebuje Stephen Hawking k tomu, aby uběhl tuto vzdálenost? Odpovědí je nekonečno. Protože Stephen Hawking neběhá, ale teoreticky je to možné. A proto se výsledek nerovná nule. Mindfuck as hell, co?

Na Theory of everything jsem se těšil už od prvního traileru. Já vždycky tak nějak poznám, že tohle bude výjimečný film, který mě nějakým způsobem ovlivní a budu z něj nadšený i přesto, že ostatními byl přijat chladně. Ale stejně jako se mýlil několikrát Stephen Hawking, musím přiznat že jsem se mýlil i já. Teorie všeho je rozhodně dobrý film, nikdo s aspoň špetkou soudnosti ho nemůže nazvat sračkou. S klidným svědomím můžu i říct že je to film výborný. Bohužel to není zrovna to co jsem očekával.

Film má strašnou spoustu kladů. Tím největším je samozřejmě dechberoucí herecký výkon Eddieho Redmayne o kterém jsem sice předtím nikdy neslyšel, ale z našeho seznámení jsem nadšen. On se fakt na ty dvě hodiny Hawkingem fakt stal. Vážně radost se na něj dívat a myslím že je tady náběh na Oskárka. Ne že bych si na těchhle bezvýznamných oceněních nějak zakládal, jen konstatuju. Dalším světlým bodem v obsazení je naprosto překrásné Felicity Jones, která mi ale stejně pořád připomínala Cobie Smulders a.k.a. Robin Charles Scherbatsky. Ve filmu vypadá krásně nevinně, nádherně se směje a v jejím pohledu by se jeden (s radostí) ztratil. Zbytek hereckého ansámblu hraje taktéž výborně, ale jsou tak nějak upozadění ústřední dvojicí, což je dobře, protože přesně takhle má romantické drama fungovat. Je to stejné jako když je člověk zamilovaný, taky ho zajímá jen ten jeden člověk a zbytek lidí jsou jen šedivý komparz o který se nezajímáte.

Dalším velkým kladem je klavírní hudba Jóhanna Jóhannssona, která je správně tklivá, správně dramatická, vždy sedí a je radost ji poslouchat.

Hrozně se mi taky líbily scény, kdy se Stephen s Jane seznamovali, ještě než sebou flákl o zem a zjistil že olympionik z něj nebude. Například krásná scéna na osvětleném mostě, nebo její odevzdaná láska, kdy s ním chce být až do konce dní i když ví moc dobře, že je nemocný a co z toho plyne pro jejich společný život. A pak je tady samozřejmě poslední hodně pěkná scéna, kdy Stephen svým robotickým hlasem pronese: Podívej se co jsem stvořili. Ono vůbec je tenhle příběh lásky docela racionální, nejsou tady scény při kterých by člověk chtěl brečet, nebo se nějak extra dojímal. Což se mi na jednu stranu líbí, ale na stranu druhou je to trochu problém.

On je vlastně trochu problém v celkovém pojetí, Teorie všeho není totiž ani přespříliš romantickým filme, jenže není ani životopisným, spíše je to takový strohý popis vztahu Stephena Hawkinga s jeho manželkou, přičemž část je to bráno právě z pohledu manželky. Jenž když chci koukat na film o Stephenu Hawkingovi, tak by měl být především on tou hlavní postavou. Taky se mi nějak nezdálo to, že přišel o svůj hlas v Bordeaux, co vím tak v CERNu dostal zápal plic a museli mu provést tracheotomii, takže už třicet let komunikuje skrze počítač. Ale na druhou stranu to nevím přesně, takže to moc neberte v potaz. Celý problém tkví hlavně v tom, že je film až příliš strohý, teoreticky neřekne nic, ale na oko říká všechno. Myslím že nemuseli ukazovat de facto polovinu Hawkingova života, na pořádné srdceryvné drama by stačilo věnovat se pouze jeho počátečnímu boji s nemocí za podpory jeho manželky Jane. Ale nacpat celý život takhle zajímavé osoby do dvou hodin prostě nejde. A tak se musím spokojit akorát s hezkým příběhem.

Stejně je to ale zázrak, takové vítězství mysli nad tělem, vždyť měl žít maximálně dva nebo tři roky, neměl se dožít pětadvacátých narozenin. A hele, je mu přes sedmdesát, má tři děti, vnuky, desítky vědeckých prací, byl dvakrát ženatý a je jednou z nejinspirativnějších světových osobností současnosti. A to se ani sám nevyčůrá.

75%