I když považuju korejskou (asi nemusím psát že tu jihokorejskou, ale radši ano) kinematografii za absolutní špičku tak pořád nechápu stav věcí, že jsem neviděl snad rok korejský film. A pokud ano, tak si to nepamatuju. A ne, Jojakdoen Dosi to změnit nemělo.

Film jsem si klasicky legálně koupil na uložto za částku 1,4GB, což jsou pravděpodobně anglické libry, nicméně nekoupil jsem si jej cíleně, prostě jsem na něj náhodně narazil při surfování a to pod názvem Fabricated City, takže jsem absolutně nevěděl z jaké země film pochází. Čuchal jsem USA. Ale klidně to mohl být třeba Benin. Každopádně, není třeba dlouho míchat penisem v horké kaši. Pustil jsem si film. A..

Těžko se to popisuje. Vlastně bych celé tohle dílko rozdělil do tří částí:

1. Co to do prdele?

2. Co?

3. Jo takhle.

Část první je velicé krátká a je to úplný začátek filmu, který diváka dokonale zblbne. Nějaké stroje, které byly předpokládám vrtulníky, letěly směrem na město. V jednom z nich byl tým lidí, kteří nevypadali jako vojáci, ale spíš pseudocoolžoldáci z videohry. Akce je přepálená víc než v Rychle a zběsile, postavy jsou hrozně debilní a já vlastně nějak nechápal o co jde. Proto jsem pojmenoval první část tak jak jsem ji pojmenoval, jelikož fráze „Co to do prdele?“ z mých úst lítala za zběsilého ukazování na obrazovku skoro pořád. A pak bum, byla to videohra. Říkám si fajn, bude to nějaké skifi, propojení videoher a akčního filmu (chtěl jsem napsat příklady filmů, ale žádný mě nenapadl). Hlavnímu hrdinovi pak zazvoní telefon. JENŽE! (tohle JENŽE! je tady poprvé a naposledy, protože by jinak bylo v tomhle textu zhruba tak pětsetkrát). Telefon není jeho. Volá mu nějaké holka, že si ho tam zapomněla a že když jí ho přinese, tak mu zaplatí. A jelikož je peněženka hlavního hrdiny stejná jako hlava posluchačů Ortelu (je v ní hovno), nabídku přijme. Přijde k ní, dveře do bytu jsou otevřené a ona se sprchuje za téměř neprůhledným sklem, které dává přesně tolik prostoru pro fantazii jako nedává. V kombinaci s otevřenými dveřmi a očekávánou donáškou telefonu to zní jako začátek ne až tak laciného porna, ale ne, není tomu tak. Slečna mu totiž přes sklo řekne, ať telefon položí kam chce, peníze najde v ložnici na posteli a sprchuje se dál. Dobře, teď už to regulérní zní jako zápletka porna.Tím bych ukončil část první, protože přichází část druhá.

BUM! JEB! MRD! DRC!, vůbec nestíháš, koukáš co se děje na obrazovce, marně vzpomínáš proč tam sakra na začátku lítali ve hře ve vrtulnících a to co se děje tě nechává v otázkovém pekle. Opravdu, připadal jsem si v tu chvíli, jako by mě scénárista tohoto filmu fackoval scénářem, režisér mě hladil po hlavě, kameraman před náma točil penisem a celé to finišuje maskérka, které s ubrečeným makeupem běhá okolo nás, trhá si vlasy a zpívá německé koledy. Je to prostě divné. Ono totiž, ihned po skončení první části, začíná opravdu rychle druhá, kdy do pokoje hlavního hrdiny vtrhnou chlapi, spoutají ho, bum bum prásk, zabil jsi nezletilou, dvakrát jsi ji znásilnil a jedenatřicetkrát ji bodl nožem. Pecka, ne? Pak je tu soudní proces, hlavní hrdina (mimojiné, ve filmu se mu říká Kapitán, takže na to asi naprosto nenápadně přejdu aby si toho nikdo nevšiml a já nemusel neustále psát hlavní hrdina tohle a tamto) vůbec nechápe co se děje, nikdo nechápe co se děje, divák nechápe co se děje a během pár minut jede do věznice co vypadá jako základna pro Hvězdnou bránu. Říkám si: Aha, tak on hraje dobře videohry, byl národním reprezentantem v Tejkfundu, takže tam bude jistě nějaká tajemná organizace, která z něj udělá na základě jeho videoherních schopností elitního čuprhrdinu. Tady je důležité připomenout, že jsem dlouho korejský film neviděl a proto byla moje domněnka o tajemné organizaci ovlivněna Holywoodem. Tam byste to totiž čekali. Jenže tady, milý klučina je v base, dostává tam neustále solidně na budku, jeho máma bojuje (nutno podotknout že dost srdceryvně a smutně) za jeho svobodu, mezitím on furt dostává na budku a ve filmu se stanou dvě věci, z nichž jedna ovlivní děj filmu a druhá ovlivní mě jako diváka. Ta první je, že se objeví veřejný obhájce, který má obličejovou vadu, díky níž vypadá jako polovina původního Wolverina. Ale o něm později.

Mnohem důležitější je věc druhá a tou je to, že hlavního hrdinu v base regulérně ojedou. Do zadku. Na příkaz mafiána. Dvěma sexuálními delikventy. Ou... Jakože tohle je to, co je prostě jen v korejských filmech. Přijde vám že tam tohle není zrovna nutné? Tak to tam prostě bude. Ale co mě hlavně rozhodilo je to, že jsem na to do konce filmu nezapomněl a neustále jsem si říkal: Do prdele (:-)), vždyť mu ojeli řiť! Jak mám brát hlavního hrdinu vážně, když mu ojeli řiť? Ojeli mu řiť!

Představ si třeba film Neporazitelný, je jedno jaký díl. A teď si představ, že tam Bojku ošukají do zadku. Nedívali byste se na něj po zbytek filmu divně i když předvádí super věci? Opravdu to byl pro mě problém a to nejsem homofob. Nicméně svou sexualitou jsem si jistý a tak si dovedu představit, jaký zážitkový výlet musí být takové znásilnění mého milovaného hnízdečka hemeroidů. Opravdu to tam dávat nemuseli. Samozřejmě to nebylo ve filmu nijak explicitně vyobrazeno, ale stačilo mi vědět že se to stalo, byť to bylo za oponou. Každopádně, celá tahle druhá část filmu, dle mého skromného rozdělení, která se odehrává ve vězení je jedno velké wotafak. Řekl jsem že matka Kapitána zemřela? Ne? Tak zemřela. On byl snad ten nejvíc v prdeli člověk na planetě. Čekal jsem že mu ještě za chůze upadne pytlík a stoupne na hrábě. Holt smolař. Každopádně, krom penetrace análu je borec neustále bit, ale pak přijde pomoc v podobě dědy, který sedí za vraždy (svoje oběti snědl), který mu dává nějaké listí a i když se stane spoustu dalších věcí, jednoduše napíšu, že se mu povede utéct z vězení. Nezapomněl jsem zmínit, že při sledování mi neustále lítalo z úst Co? Cože? Vždyť mu ojeli prdel?! A tak podobně? Ne? Tak to zmiňuju.

Třetí část, je nejdelší (a tak o ní napíšu nejméně), protože je to víc než polovina dvouhodinové stopáže filmu, ve které do sebe všechna CO, COŽE a watafaky zapadnou, nicméně tady pořád zůstává ona připomínka toho, že hlavní hrdina (teda Kapitán) měl ve svém odpadním otvoru penis, pravděpodobně dva, možná i více. Každopádně, druhá půlka je mix thrilleru, komedie, akčního filmu, auto honiček a jak už jsem psal, všechno do sebe zapadne. Což je vzhledem k první půlce filmu dost obdivuhodné, protože vysvětlit všechno z první poloviny filmu je podobný úkol jako hasit požár zapalovačem. Nebo hasit žízeň moukou. Každopádně, druhá půlka je skoro jiný film, objeví se skupina, díky které konečně začne dávat smysl ten videoherní začátek, je tam spousta honiček, výbuchů, vychytávek a celkem povedených vizuálních efektů. Například taková dotyková podlaha s níž později vznikne i scéna, která hezky parafrázuje božský komplex hlavního záporáka (jo, je to ten poloviční Wolverín), je super.

Tenhle film se musí prostě vidět. Popsal jsem ho jak nejlépe dovedu a stejně si myslím, že jsem tak osmdesát procent zapomněl. Je to cool, je to divné, je to přes čáru, ale obdivuju, jak tu šílenou první půlku zvládli ve druhé ukočírovat. Holt korejci, ti zvládnou všechno. Teda krom míru na korejském poloostrovu.

4/5