Griff the Invisible (2010)
„On k nim nezapadne, ani k nikomu na světě, protože je cvok. Stejně jako já a proto ho tak miluju. Vidíme svět odlišným způsobem než ty a protože to nechápeš, chceš to změnit. A já nic měnit nechci. Možná spíš potřebuješ dospět ty.“
Je nesmírně těžké najít si protějšek, který vám bude na sto procent rozumět. Který pochopí i ty věci, které připadají ostatním divné (na hlavu) a nebude se je u vás snažit eliminovat, protože chápe proč je děláte. Zhruba o tom je tenhle „fake“ superhrdinský film. Griffovi je dvacet osm, žije sám, chodí do práce ve které si z něj utahují a občas za ním přijde bratr, který je dospělý, rozumný, ale tak trochu vůl. Jenže Griff žije dvojím životem, po nocích se z něj stává maskovaný superhrdina, který řeší komplikované tajné mise. Má skvělý oblek a doma má tajnou počítačovou centrálu, na které monitoruje město. A je tak trochu posedlý neviditelností. Jeho výroba různých neviditelných obleků je docela vtipná, ale v Griffových očích ty obleky fungovaly. Svou identitu samozřejmě přísně tají a proto ho nemůže dostat policie, které na něj má různá udání, respektive hlášení o chlápkovi co po nocích pobíhá po městě v neoprénovém obleku. Trochu je to vlastně podobné filmu Defendor s Woodym Harrelsonem, nicméně Griff je takový poetičtější, více vážný a hlavně více pracuje s fantazií.
Každopádně, Griff má staršího bráchu Tima, který si myslí že mu pomáhá, když mu sežene nudnou práci a občas za ním zajde s pivkem, aby pokecali jak to jde. Tim má nový objev, který se jmenuje Melody a jednoho dne ji přivede sebou, na návštěvu ke Griffovi. Griff od nich vlastně nic nechce, ani od jednoho, ale na Melody jde na první pohled vidět, že jí Griff určitým způsobem fascinuje. A není to náhoda, protože Melody má taky své tajemství. Věří že může projít zdí, ovšem jde na to vědecky. Samozřejmě pokud víte něco o fyzice, nebudou pro vás její „definice“ nijak validní, ale na druhou stranu, úplné bláboly to nejsou. Melody si totiž myslí že my, lidé, nevíme co vyplňuje mezeru mezi atomy, ze kterých se skládá celý svět a když budou atomy ve správném uspořádání, projdete zdí. Což je vlastně tak trochu blbost. Sice je to pěkná teorie, ale takhle to nefunguje. Je sice fakt že i atomy samotné jsou vlastně jen jádro (které je mnohem, mnohem menší než celý atom) kolem kterého je prázdný prostor, kde se toulají nějaké ty elektrony, nicméně je tu jedna podstatná věc, se kterou Melody nepočítá a to je elektromagnetismus. Atomy se vzájemně odpuzují, podobně jako magnety co máte na ledničce a to je to, co brání například člověku, aby prošel zdí. Atomy se totiž od sebe nehnou, protože na sebe navzájem působí silou, které je kupříkladu mnohem větší než síla gravitační (kdyby třeba najednou nebyla, propadli bychom se díky gravitaci až do hlubin pekelných, neboli ateisticky, do zemského jádra. A jelikož i člověk se skládá z atomů, je jasné že zeď nás odpuzuje. Neboli, bouchnete se do hlavy.
Každopádně, Melody začne za Griffem tak trochu dolízat, i když on ji v zájmu její vlastní ochrany odmítá. Je přece superhrdina a tak nemůže mít žádné přátele a nic jiného. Jenže Melody na něj podniká promyšlené „nálety“ a Griff nakonec neodolá. Ona jediná totiž chápe to, že on si na superhrdinu nehraje, on jím skutečně je. I když zachraňuje jenom neviditelné lidi. Jenže co když je opravdu zachraňuje? To záleží na divákovi, kterému je předložena hypotéza, začínající duchy. Kočky totiž můžou vidět duchy. Jenže co když duchové neexistují, co když existuje devět různých dimenzí a když zemřete, odeberete se do jiné dimenze, kde je stále vaše žijící já. Jenže kočky, ty žijí naráz ve všech devíti dimenzích a proto mohou vidět mrtvé lidi. Tedy teoreticky mrtvé, protože zemřeli pouze v jednom z devíti vesmírů. Což mě tak napadá je trochu blbost, protože by to pro kočky nebyl žáný rozdíl, pořád by viděli to samé, jen v jednom z vesmírů by člověk chyběl. Ale jak jsem už psal, všechny hypotézy v tomhle filmu jsou trochu děravé. Nicméně, film právě nenápadně nadhodí myšlenku, že Griff také žije ve více dimenzích, přičemž jeho představy jsou skutečné. A nebo taky ne a je to prostě cvok. No a? Ani jedna z alternativ nikomu neubližuje.
Mám rád filmy o lidech, kteří vnímají okolní svět jinak než ostatní (hodně obecná definice blázna) a mám rád filmy, kde je romantika podaná trochu jinak (nebo spíš hodně jinak). Tady jsem dostal krásnou kombinaci a i když jsem Griff the Invisible viděl za ty roky už asi pětkrát, vždycky mě ta jeho až naivně dětská poetika nadchne a dojme. Některé scény jsou přitom opravdu docela silné, pokud se vžijete do toho, co vám film nápadně i nenápadně předkládá.
Dalším plusem filmu je určitě herecké obsazení. Ústřední dvojice je neskutečně sympatická a ostatní jim zdatně sekundují, akorát že ostatní jsou většinou hrozní pitomci. Za boha si pak nevzpomenu kde už jsem viděl toho chlápka, který hrál otce Melody (v době psaní jsem neměl přístup na net), ale byl mi hrozně povědomý. Myslím že jsem ho viděl v Záchranářích, což byl docela dobrý australský seriál, který u nás běžel v devadesátých letech.
Griff the Invisible rozhodně nemůžu doporučit každému. Rozhodně to není romantika, kterou byste si měli pustit ve dvojici, spíš když je člověk sám a má melancholickou náladu, to by mu mohl tenhle snímek udělat po všech stránkách dobře. A samozřejmě můžu doporučit všem z našeho neoficiálního klubu lidí, kteří vidí svět okolo sebe tak trochu jinak.
100%